Kočičí Princ - Surprise 7

Zatímco si Ofelie lámala hlavu s další mandalou a nervózně žmoulala prostředek psacího bílého pera, venku se pomalu rozpoutávalo peklo a nenechávalo klidným žádného Mistra, který se zrovna nacházel v univerzitě.
  Nevšímala si toho a raději se plně soustředila na mandalu před sebou. Opět to byly velice složité ornamenty a výjimečně dva již dané Lícenské znaky neznala. Nervózně si skousla ret a vzhlédla směrem ke katedře, která k jejímu údivu byla prázdná a Mistr Sirithus postával opodál a zachmuřeně zíral barevným oknem ven do čertící se bouřky.
,, Mistře..?" Hlesla tiše a bázlivě plná obav, že se na ni Mistr Sirithus nepříjemně oboří, aby nevyrušovala klidnou hodinu.
,, Ano?" Ale bylo onou skutečnou a překvapivou odpovědí.
,, Mohla bych poprosit o menší...radu?" Vysoukala z vyschlého hrdla shrbená před klapáním jeho vysokých bot.
,, Copak slečno Ofelie?" Sklonil se nad ní pomalu ale očima stále těkal směrem k oknům, jakoby nebyl ve své kůži.
,, V tomhle mám zmatek Mistře. Je to Orosis nebo Xintras?" Přejela ukazováčkem po mandale a zastavila se na jednom znaku, o jehož název a původ se tak přela.
,, Orosis, rozhodně Orosis..." Odpověděl po krátkém zamyšlení, které se nejspíše netýkalo jejího úkolu, nicméně přece jen ji odpověděl! Což skutečně znamenalo něco neobvyklého, povětšinou by se na ni totiž obořil se slovy: ,, Copak nepoznáš tak jednoduchou věc?!", avšak nyní buďto chápal její napětí nebo v tom bylo něco úplně jiného...
  Mezi mraky se opět zavlnil táhlý dlouhý namodralý blesk.
,, Děkuji..." Poděkovala a pokračovala ve vyplňování chybějících znaků, sama však pohledem občas zabrouzdala směrem k podmračeným hrůzostrašným mrakům.
,, Tohle není normální bouřka..." Zaslechla jeho tichý šepot adresovaný k sobě samému. Stál neklidně, obrácený zády k její vetché lavici a jeho ruce zachvátil nepatrný třesot. Z dálky se ozval zvuk varovných zvonů...
  Ofelie vytřeštila oči a z jejích úst vzešlo pouhé: ,, Ach!" Když spolu s Mistrem spatřili pronikavou záři, klubající se mezi mraky a blesky a osvěcující vzdálenou promenádu s náměstím.
,, Ofelie!" Bylo poslední, co k ní dolehlo, naléhavý výkřik Mistra a pak jí obklopila tma a ucítila tupý náraz, jak ji čísi paže strhly pod lavici.

****

,, Magické proudy....To je to jediné, co způsobilo veškerý problém v tomto světě... Každý šlechtic, dychtivý získat kousek pro sebe....A Esoeumus...který jim k tomu dal možnost..."

,, Rozkaz z Konsilia, pane..."

,, Rozkaz? Zase ty rozkazy, den za dnem za mnou pokaždé chodí nějaká listina... Zničit, najít, ukrást...Zastavit nebo zabránit. Vše má stejný výsledek..."

Ostré kapky deště nemilosrdně narážely do předního skla a po něm se také namáhavě vezly dolů. Vítr hlasitě skučel a narážel do natažených plechových tyčí a potrhaných plachet zběsile se zmítajících v proudech vzduchu.

  Každou chvíli letecké brýle ozářil záblesk jasného světla a uši pilota ochromil hlasitý zvuk hromu. 

  Neviděl ani na krok, zápasil se zaseknutou páčkou a pokoušel se znovu získat kontrolu nad svým strojem. Všechny snahy byly však marné už před několika minutami, kdy ho obklopil ten podivný mrak z temného peří, nebo co ta ďábelská věc byla zač.

,, Naskoč!! Naskoč!!" křičel zoufalý mužský mladý hlas, nabírající na značné panice. Neustále upíral oči před sebe na páčku a usilovně s ní lomcoval, dokud neuslyšel ten záhadný švitořivý zvuk. 

  Vyděšeně cuknul hlavou do strany a hlasitě polknu, víčka se mu do široka rozevřela a on zase spatřil ten prapodivný mrak. 

 Vzduchem zaznělo hlasité zakrákorání tisíců vran, které se pomalu formovaly za letounem, a svými pařáty ničili jeho povrch.

,, Ne!! NE!!" Ječel pilot a musel si lokty zakrýt tvář. Panel před ním zaskřípěl a olíznul ho malý výšleh plamene. 

  Stroj se s hlasitým skřípáním a skučením rychle řítil na rychle se přibližující obrys malého městečka. Kdesi u pohyblivého ocasu letadla vyšlehl další plamen a ozvala se ohlušující rána, záhadný paprsek oslepil zničeného pilota, s nímž náhle zaházela další rána.

  Něco se tříštilo o plech a zvuk valící se hromady kamení byl až mrazivě nepříjemný. Z dlouhých trubek umístěných pod trupem letadla vyšla pára v doprovodu tichého zasyčení. 

  Přední sklo se při dopadu rozlétlo do stran a vyděšeným krčícím se lidem se odhalilo bezvládné tělo zakrváceného pilota, jehož velice rychle začali pojídat hladové plameny, rozlézající se do všech koutů trosek letadla a lapajících i po chutných kouscích okolních skvostných domů.

,, POMOC!!!" Prolétlo Rosesií a dav zděšených lidí se okamžitě začal z promenády a náměstí klidit pryč.

- TO BE CONTINUED...