1945 New York
Noviny hlásají! Amerika slaví spolu s celým světem konec nejhoršího konfliktu v dějinách! Druhá světová válka skončila!
Plakáty létají ulicemi hlasitého New Yorku! Nový úsvit přichází! Mír!! Konec krvelačných bojů! Jásejte!! Radujte se...
Výkřiky slávy a radosti se vzdalovaly, avšak neztrácely na jasnosti a vyčerpaností jakou byly vyřknuty. Hlučná New Yorská noc, byla plná mladých lidí, honosné dámy s čepci a hebkými kožíšky obepínající jejich hladká ramínka se muchlali v blyštivých večerních šatech před restauracemi a netrpělivě čekali na své vyvolené.
Pánové a gentlemani se bavili u sklenky whiskey v místních barech a potahovali z tlustých dlouhých doutníků.
Amerika žila zkrátka svým americkým snovým životem a ztráty na životech v obrovském konfliktu si málokdy připouštěla, alespoň ne v těchto dnech radosti a oslav.
Ale toto vyprávění není o historickém dění v Americe ani o útěcích nacistů ani o podobných věcech. Tento příběh zaznamenal novinář John Dawn, když před několika lety...v roce 1945 našel velice zvláštní deník....
Tikání, neslo se mnohem snáze tišejšími ulicemi. Hrozivě se odráželo v prázdných sevřených uličkách mezi mrakodrapy a ztrácelo se v dálce mezi tisíci zvuky aut, halasného smíchu a muziky. Tikání...hlasitější než obyčejné tikání kapesních hodinek, tikání schované ve špinavé uličce plné různých zapomenutých věcí.
Ale tento prazvláštní zvuk nebyl jediným zvukem v New Yorku, který se lišil od ostatních zvuků ulice.
Do tikání, smíchu, hudby a vášnivých polibků se ozval vzlykot. Tichý a zoufalý, který nikdo nemohl slyšet. Neslyšel ho tehdy ani John Dawn, začínající 25 letý novinář. Mladík s hranatými rysy, s hnědými vlasy střiženými na krátko a s postavou, o níž snila kde jaká žena.
Ačkoli se neshledával nijak zvlášť výjimečným, ostatní ho považovali za hrdinu. Zrovna když procházel skleněnými dveřmi do zakouřeného rozzářeného podniku a vyměnil si několik nesmělých pohledů s atraktivními dívkami, přepadl ho jeho nejlepší přítel: Robert Hollow.
Šéf Johnovy Redakce, který měl svého dlouholetého kamaráda pod křídlem již několik let. Kamkoli se hnul, musel jít s ním.
Ne proto, že by měl snad Johnny, jak mu s oblibou říkával, nějaký vytříbený novinářský talent. Ale psal pravdu a psal jí tak krutě a upřímně, že jeho články vynášely v Americe za dob války velký balík.
Když vládla ve většině zemích cenzura, oni byli ti, kteří tahali za nitky pravdy.
,, Hele Johnny!! Johnny...poslouchej..." mumlal mu opileckým hlasem do pravého ucha a musel se ho pevně držet za rameno, jinak by upadl.
,, Ty jsi vlastně náš, takový válečný hrdina!" žvanil na všechny strany a jeho přítel ho od sebe šetrně odstrčil a posadil mezi partu nádherných slečen, po kterých s úsměvem mrknul, což znamenalo: ,, Dobře se mi o něj postarejte..." Zanechal pro jednou svého společníka v obležení žen, ačkoli v něm bodl nepatrný šíp žárlivosti.
Namířil si to však raději k baru, jestli si měl něčím zmást hlavu, tak jedině alkoholem.
Robert Hollow o něm bude nejspíš řvát celou noc, o činech a o slávě, které Johnny vlastně ani neudělal.
Protože mu přišlo až naivní, o něm mluvit jako o nějakém hrdinovy, když pravdu ukazoval jen jeho milované Americe.
Uchechtnul se, když viděl, jak se Robert začal zajímat o příjemnou společnost, do ruky mu přistál drink a on do svého krku přemístil první doušek svěžího alkoholu. Stejně jako všichni přítomní, i jeho milovaná Mia, si užíval konec časů temna.
Chvíli se ještě zaobíral panem Hollowem, dokud mu koutek jeho hnědého oka nezavadil o nesmělou dívku postávající u vchodu do potemnělého prázdného salonku.
Nejednalo se o nikoho jiného, než o jeho cíl zájmu. O jeho drahou Miu Steward, slečnu ze všech nejkrásnější a nejmilejší.
Ano, nedokázal zapřít, že si kolikrát nechal zmást srdce někým jiným, než aby raději přistoupil k ní a řekl jí, co k ní opravdu cítí.
Jenže on a ona byli něco zcela odlišného. Dva různé světy a přesto tak vroucné a plné společných přání. Byl hlupák, hrozný hlupák.
Samozřejmě, že nikdo jiný z gentlemanů v celé Americe nepočká na Johnnyho vyjádření a tak se stalo, že byla Mia zasnoubena s jiným mužem.
Upřímně...Johnny jistého Gunthera Weilingera nenáviděl, sice to byl obyčejný člověk a možná dokonce jediný čestný němec jakého svět znal.
Žil dlouhá léta v Německu ale i v Americe, jenže když začala druhá světová, nebyl jako jeho vrstevníci a prchl před nacistickou idejí právě do jeho druhého domova.
Z jeho příšerné výslovnosti angličtiny nebo spíše přízvuku měl častokrát potíže, aby se mu nevysmál přímo do obličeje.
Ale bylo by to pochopitelně neslušné a nepřípustné a tak se raději kdykoli kdy ho potkal s Miou po boku, nijak zvlášť nevyjadřoval.
Avšak jak se nad tím zamýšlel, Mia zde byla úplně sama! Což bylo velice zvláštní a přinejmenším měl svou šanci.
Už jak k ní přicházel, si vyčítal, že se chová jako naprostý sobec a chudince ublíží svým chováním, ale nedokázal si pomoct.
Chtíč, jenž proudil jeho tělem skrz na skrz, byl silnější. Přistoupil k ní, pohotově sebral procházejícímu číšníkovi z lesknoucího se podnosu sklenku šampaňského a s elegantní úklonou jí ji nabídl.
,, Dobrý večer slečno, co tak sama?" Pomalu k ní vzhlédl a jejich pohledy se střetly v dokonalou chvilku vteřin. Pousmála se na něj, nesměle od něj přijala sklenku šampaňského a upila malinkatý doušek.
,, Nemohla jsem si nechat ujít tuto událost..." odůvodnila svou účast, ne však to, proč zde byla bez doprovodu.
,, Ale hluk vám příliš dobře nedělá, není-liž pravda?" Pozvedl několikrát jedno obočí, aby jí přišel roztomilý. Mia Steward se roztomile červenajíc ošila ve svých překrásných rudých šatech, odhalující její načervenalá lesknoucí se ramena a nesměle uhnula očima.
,, Ah ano máte pravdu pane Dawne, je tu na mě už příliš mnoho hluku a nesnesitelné horko..." jeho pohotovost byla překvapující. Nabídnul jí rámě, znovu se mile pousmál a pomalu jí vedl z bujarého podniku.
,, Tak mi dovolte vás odsud odvést, do chladnějších ulic New Yorku slečno Stewardová..." byl její krásou okouzlen a zaslepen. Byl troufalý a drzý!
Pan Weilinger by měl nyní právo ho zabít za jeho neskonalou troufalost, protože mu neskrývaně sváděl budoucí manželku. Pár se pozvolna přesouval dál a dál od jasně zářivých oken vysokého hotelu a mizel v křídlech romantické noci.
Tikání ustalo...někdo navštívil malou úzkou slepou uličku, nedaleko luxusního nádherného hotelu jménem " Pink Star".
Odhalená záda v rudých šatech se opřela o chladné zdi jednoho z tišších domů, jasné vydechnutí proniklo do hlubin temnoty a chtivé rty svou oběť líbaly po jejím hubeném ladném krčku. Johnny byl jako smyslu zbavený...ale to Mia Stewardová také.
- To be Continued...
