Krize

Menší ...(větší) Umělecká krize, nevím, kdy sem něco přidám. V současné době se utápím v naprosté bezmoci...

Ale jakmile si odpočinu, naberu sil a můzu, zveřejním zde upravenou verzi Kočičího Prince...- tradičně se mi tam něco nelíbí :D

Zatím nashledanou..:)

Rozplánování - Detesive

Se vší zoufalostí, kdy si už vážně nevím rady, jsem se rozhodla psát Detesive po kouscích, tedy po příbězích různých charakterů, rozdělených do vlastních příběhů...
Mezi takové chystané příběhy patří například známá dvojice Jack McConelli a Alexandra Starvanová v připravovaném mini příběhu Black Dirty Wolfs nebo ještě známější dvojice Thomas Hastings a Mitsako Yawahari v Tears of Jamaichi
 Pevně doufám, že se mi podaří finální zakončení podat jako knížku v níž se soustředí všechny postavy, což bude doufám, první společný díl ságy o Detesive, která poté skončí po třech dílech.

Toto je snad doufám moje poslední rozhodnutí :D

Buďte trpělivý :)

Král Šarlatových Růží...

Jako had, bídně se plazíš.
Svou hrůzu neztratíš a před nikým se neschováš!
Každý kdo tě spatří, ve strachu od tebe utíká.
Sobeckým a špatným jsi vždycky byl.
 Jako krev krajinou jsi protékal a svým jedovatým dechem kletby rozséval.
Kým jsi?
Čím jsi byl?
Špatným králem nebo pouhou obětí?
 Nebyl jsi odpudivý dříve.
Znals slova lásky a cti.
Dnes však, jako obloha zamračená vězíš nad městy.
Jako zlý duch, co spát nechce.
Bez špetky soucitu, roztříštil si stříbrné klece.
Měl jsi bílou duši, nebo černou byla stále?
Bez špetky soucitu, jsi totiž zavraždil nám skutečného krále.
Možná jsi chtěl jen trošku úsměvů a slz lítosti...
 Kdo by však litoval?
Když ty jsi odmítavě sliboval.
Lásku, cit a vlídná slova.
Odbýval jsi nás, jako rozdivočená voda.
Tvá krev, jedovatou jest, rozlila se do duší.
Zamořils je všechny do jedné.

Jako had, bídně se plazíš.
Svou hrůzu neztratíš a před nikým se neschováš.
Každý kdo tě spatří, ve strachu od tebe utíká.
Sobeckým a špatným jsi vždycky byl.
Jako krev krajinou jsi protékal a svým jedovatým dechem kletby rozséval.
Kým jsi?
Čím jsi byl?
Špatným králem nebo pouhou obětí?
Příběhy sis psával a vlastní duši jsi zaprodal.
Zlem a příšerou jsi často nazýván.
Duchem, co spát nechce.
Zlým bojovníkem, co lhaní nezalekne se.
Popraven budeš, ty šarlatová růže.
Až objevíme tvé skrýše, konec trnům bude.
Znals slova lásky a cti.

Teď neznáš ani špetku soucitu.

Kočičí Princ - Eternal Fire 2

Mohutný výbuch je všechny odhodil do dálky.
Dopadli na prašnou cestu u bočního vchodu univerzity a ještě chvíli se kutáleli po nepatrně strmé cestě dál ke vzdáleným rybářským domkům seskupeným blízko jednoho břehu třpytícího se moře. Za nimi je následovaly kusy nábytku a střepy roztříštěných oken. Chvíli trvalo, než zase nabyli plného vědomí, Sir Pierre hlasitě vykašlával prach, který se mu nepříjemně vtíral do krku.
  Mistr Sirithos vyčerpaně oddechoval a stěží se zvedal, aby si otřel bílým šátkem na hlavě krvácející ranku a zároveň pomohl vyděšené Ofelii na nohy.
,, Jsme pořád moc blízko ohně." Zamumlal neurčitě s pohledem zapíchnutým na tu katastrofu: ,, Ví někdo kde je slečna Forgová?" Odpovědí mu bylo hluboké ticho, dokonce i Sir Pierre se s výmluvným lítostivým výrazem odvracel. Jenže po chvíli k nim dolehlo tiché kuckání a v dálce se pod kusem dřevěných dveří něco pohnulo.
,, MADEMOISELLE!!" Vyhrkl hned Sir Pierre a neváhal, nehleděl na vzdálené prskající jiskry a na žhavý povrch dveří. S naléhavostí je nadzvedl a rychle vytáhl vyčerpané znavené a pošramocené tělo oddechující Velmistryně Forgové.
,, Je v pořádku?!" Zajímala se hned Ofelie a každou chvíli očima těkala k přibližujícím se plamenům.
,, Mhh...M-Musíme odtud." Ozvala se tichým hláskem hraběnka v náručí Pierra, sevřela límec jeho kabátu a pak ukázala kamsi k malým dřevěným člunům.
,, Ale co ostatní?!" Obrátil se na ně prudce Mistr Sirithos: ,, Nemůžeme je jen tak nechat na pospas zhoubě!"
,, Nebojte se...Sire.." Zakašlala slečna Forgová a sápala se zpátky na svoje třesoucí se nohy.
  ,, Studenti jsou v bezpečí a tady naše kouzla nic nezmůžou, snad tomu i měšťané uprchli" odmlčela se, aby si znovu odkašlala: ,, Ta magie je silnější, odolá účinkům skleněnek a je naprosto nekontrolovatelná!! Musí to být někdo, z vyšší vrstvy! Pokud to kouzlo neposlal z dálky, což je dle novodobých teorií zcela nemožné! Musí být někde v blízkosti téhle pohromy!" Zachrchlala a kulhavým krokem za podpory Sira Pierra se vydala k prázdným člunům u malého dřevěného mola. Ještě se však ohlédla zdrceně přes rameno, pohledem pobízejíc neochotně se tvářícího Sir Sirithose. Dlouho váhal, než se podíval vedle sebe na vyděšenou Ofelii...v jeho zraku se zaleskla snad starost?
  ,, Pojď děvče, městu už není pomoci. Jakmile plamen dosáhne továren, je konec..." Řekl si spíš tiše pro sebe a se zahloubaným pohledem ji rychle odváděl pryč k malým člunům.
  Za nimi se ozývaly další hrozivé výbuchy a do vzduchu vyšlehlo pár dalších ohnivých bublin, všude se linul odporný kouřový smrad a saze poletovaly vzduchem, k tomu všemu zářijové slunce nemilosrdně prahlo.


,, Stejně jako jim, se mi nelíbí, s jakým vystoupením jste navštívil město." Odpověděl na jeho otázku nahněvaně známý černovlasý hrabě ve fraku s cylindrem, dlaní v bílých rukavicích obepínající svou dřevěnou lesklou holi.
,, Jste mi jen překážkou...pane.." Zahřměl tichý krákoravý hlas zpod masky s dlouhým nosem. ,, A proto tedy není na vybranou...Musím vás pohřbít spolu s tímhle městem!" Zasyčel vztekle a chystal se na tvrdý a přímý útok, bez jakéhokoliv varování.
  Plameny ze špiček dlouhých prstů vyšlehly jako cukající se hadi a se silným závanem vichru vylétly vstříc kamenně stojícímu hraběti, který se netvářil nikterak překvapeně.
  Útočník jeho klid nebral v potaz, zlomyslně se ušklíbal a nejspíš pociťoval obrovské potěšení z jeho troufalosti ba dokonce jeho hlouposti.
  Čekal cokoli; chabou snahu o útěk, nějaký úskok stranou před nevyhnutelným zásahem...ale tahle podivná scénka ho v poslední chvíli naprosto přimrazila k zemi. Jenom sebou trhnul a obočí mu pod maskou nervózně zaškubalo.
  Kočky hlasitě kvíleli a svým podivným nepříjemným jekotem odháněly plameny zpátky ke svému majiteli. Hrabě se jen tiše usmíval a bedlivě tuto záhadnou scénu sledoval, zatímco rukou šátral ve vnitřní straně fraku ve snaze najít malou kapsičku.

,, Není to zvláštní? Jak tato roztomilá zvířátka bojují o svůj život i o život ostatních? Vaše moc je sice silná, ohnivá vráno..." Promluvil tiše a v rukou pomalu svíral jakousi kulatou lesknoucí se věc.
  ,, Ale vaše magie je příliš troufalá a nespoutaná...neodolá žádnému řádu, proto jak vím, vaše tělo zraňuje..." Jeho slova se nad protivníkovou hlavou vznášela jako dráždivý štiplavý opar. Ucouvnul - skoro proti své vůli - a znovu jej probodl uhrančivýma očima.
,, Ve světě magie existují pravidla, která se nesmí překročit. Copak jste pane? Esoeumus?!" Vyštěkl s posměchem a pomalu rozevíral prsty: ,, Býti tak zoufalí, bych nepřál nikomu...pane. Nebo vám ten čistý proud magie něco přináší? Dle vaší jedné paže soudím, že vám příliš užitku nepřinesla."
  Bedlivě si jej prohlédl a musel se do široka pousmát, když si povšimnul jak sebou zamaskovaný šlechtic nepříjemně škubnul.
 Pod maskou se ozvalo naštvané zavrčení a pláštík zakrývající polovinu jeho těla se stydlivě zavlnil, jakoby nechtěl ukázat hrůzostrašný pahýl, obalený v bělostném rukávu krajkované bílé košile.
,, Vím, že jste oheň vyslal k továrně, což je dozajista konec tohoto města. Ale vašim trikům zde bude alespoň z části konec také!" Havran se musel potlačován nutkavou zvědavostí o pár kroků přiblížit a pohlédnout, co to svírá v rukou: Byla to malá skleněná průhledná kulička, v níž nic nezářilo.
 Jen tiše vibrovala v rukou hraběte a podivnou silou odháněla kočky stranou, aby začala pohlcovat plameny do svého nitra.
V dálce se objevil mohutný výbuch a celé město zachvátili plameny, veškerý hluk, který přicházel z přehřátých továren zmizel a zbyl jen prach a kouř. Ofelie jen matně vnímala obrysy rozbořených alabastrových hradeb obepínajících miniaturní Rossesii.
  Otřela si s potlačováním slz špínu z očí a tváří, aby zahlédla v dálce pod temnými bouřkovými mraky, které rázem po výbuchu připluly ze západu, obrovský stín nějakého okřídleného černého ptáka.
,, Co to..?!" Překvapeně vyjekla a musela si přisednout blíže k přídi člunu, nevšímala si otázek Sira Pierra a Mistra Sirithose; kam že to vlastně hledí.
  Zamračila se a svou pozornost byla nucena obrátit ke vzdálenému kvílení utíkajících různobarevných koček. Svého černého mohutného kocoura v tom chlupatém davu však nezahlédla...




- TO BE CONTINUED....