Potemnělý babiččin dům, znovu po dlouhé době uvítal na svém prahu Mitsako s napjatým výrazem a v malých ručičkách držící jeden jediný veliký kufr, otec odešel tehdy bez jediného rozloučení, jen letmý úsměv a obrátil se k ní rychle zády a svižným krokem odešel. Byla to doba, kdy ještě neznala toho vojáka od vedle a ona žila normálním životem, když se poté však stránka jejího života obrátila, uslyšela z babiččiných úst ten fantastický příběh...
****
,, Poslouchej dobře Mitsako, co ti budu vyprávět, ale není to žádný legendární příběh nebo obyčejná pohádka, je to mnohem víc..."
Záblesk malého kousku vzpomínky, když Mitsačiny kroky za zvuku podpatků směřovali po ulici k Aka Sakura, neodvratné setkání se blížilo rychlostí světla.
,, To co si vyslechneš, ti možná bude připadat jako nesmysl ale...naslouchej dobře..."
Nervózně si otřela okraj šíje a pokračovala s napjatým oddechováním dál za rýsujícími se obrysy vysokého muže, netrpělivě postávajícího u vchodu Aka Sakura a pokuřujícího cigaretu.
,, Kdysi toho byly plné noviny, když jeden z čmuchalů pátral po tom, čeho si lidé nikdy nedokázali všimnout..."
,, Umh..." Pokoušela se rozhýbat své ztuhlé hrdlo, z něhož zatím nedokázala vydat ani hlásku.
,, Heh. Nazdar kotě." Pozdravil ji s pozvednutým obočím a svým typickým chrčivým hlasem, aby na sobě nedal znát, že je z celé té situace úplně stejně nervózní jako Mitsako, hlavně proto, že se bál její zuřivosti, vzhledem k tomu, co udělal. ,, Půjdeme dovnitř?" Zeptal se vzápětí.
,, Ne!" Odsekla bez pozdravení a okamžitě ho zdrapla za předloktí, přičemž se nepatrně začervenala, byla to její slabost, ale pokoušela se spíš než na jeho svaly a fakt, že spala s vojákem, soustředit na důležitou věc, která před ní stála.
,, Nepřeložitelné slovo...Detesive..."
,, Hej! Nejdeš na to nějak rychle?" Neubránil se úšklebku a nechal se táhnout, vůbec se tomu nehodlal bránit, proč taky? Byla to nádherná žena a to zase byla jeho slabost, jak se dalo vypozorovat.
,, Možná, ale právě tohle si zasloužíš!" Sykla a pokoušela se být zlá, nelitovat toho, co se chystala udělat. Přidala do kroku a už se oba blížili k tmavé úzké zapadlé uličce, nedaleko řady svítících a bujarých restaurací.
,, Hou hou, vážně jsem nechtěl odejít. Mi byla děsivě neodbytná."
Bránil se Heistings a už se jí nepatrně pokoušel vytrhnout, když viděl, kam s ním hodlá zapadnout. Ne že by nefandil určitému druhu adrenalinu, takové příjemné povyražení na veřejnosti ničemu neuškodí, ale uškodí, pokud tam potkají někoho s pistolí.
,, To ona je vždycky, ale to necháme na jindy. Budeš mít mnohem víc starostí, než jen náš vztah." Prohodila a silně s ním trhnula, aby se nezastavoval.
Vpadli prudce do uličky k přecpaným kontejnerům s odpadky a vysypaným popelnicím, u jejichž rozevřeného hrdla se skvělo plno shnilých pokrmů z kuchyň restaurací.
Z kanálu vycházela pára, krysy se plížili podél zdí a Heistings začínal mít čím dál víc větší pocit, že tu něco nehraje. Zarazil se a pohlédl na Mitsako, která po něm vrhala smutný výraz, pustila se jeho ruky a postavila se naproti němu.
,, Jestli to bude bolet, omlouvám se." Prohodila, viditelně pokoušejíc se zabránit třáslavému hlasu.
Zmateně na ni pohlédl a pozvedl nechápavě obočí, pak se zamračil, když od něj ještě o krok ustoupila a na jejich obličeje začaly dopadat první chladivé kapky z kupících se mraků letní bouřky.
,, Emh. Kotě, jestli mě chceš zastřelit, radím ti není to dobrý nápad, taková slečinka do vězení nepatří." Pomalu zvedl ruce nad hlavu, když na něj namířila malou kapesní pistolí, lesknoucí se v prvních záblescích bouře.
,, Sklapni, nedělej mi to ještě těžší prosím." Pokusila se ovládat, ale slzy se už dávno míchali s kapkami vody na jejích zarudlých tvářích.
,, Detesive? Co je to?"
Heistings pomalu postřehl, že není sám, za jeho zády se ozvalo několik kroků dalších osob, které na něj ze zadu nepatrně přitiskly hlavně několika dalších pistolí. Polkl a nepokoušel se ani ohlédnout, znovu na Mitsako nechápavě pohlédl:
,, Co? Jsi člen nějaké mafie, nebo co po mě chceš?!" Vyštěkl a už přestával být milý. Jenže Mitsako to očividně bylo úplně jedno, za zvuků prvního zahřmení semkla pevně víčka k sobě a bezhlavě na něj vystřelila, aniž by mířila.
Podle jeho křiku, však usoudila, že se trefila a brzo uslyšela cvaknout zbraně i svých skrytých přátel.
Do vzduchu vystříkla krev a Thomas Heistings se se sýpáním složil k zemi a lapal po dechu, z několikrát prostřeleného hrudníku se řinula červeně zbarvená tekutina, vlévající se do rozrůstající se kaluže.
,, T-Ty...Mr-Mrcho..." Vysoukal ze sebe stěží a poslední, co si pamatoval, byly její krásné dlouhé bledé nohy, které se nad ním vztyčily, a ona se k němu s lítostivým výrazem sklonila.
,, Dalo by se říct, že každý má svého strážného anděla. Mitsako..."
,, Kéž bych byla obyčejná mafiánka, Thomasi." Zašeptala skrz tekoucí slzy a pokoušela se vyhýbat svým pohledem ostatním, aby na ni nepoznali projev slabosti.
,, Strážného anděla? Jak to myslíš?"
,, Jednou to pochopíš zlatíčko, jednoho totiž taky máš..."
,, Proč to nebyla obyčejná povídačka?" Otočila se k celé scéně zády a někdo jí položil se záměrem útěchy ruku na rameno, ani se neohlédla...
- TO BE CONTINUED...
