Já králem stokrát chtěl být

Já stokrát králem chtěl být...

Leč nezbylo nic jiného než v hrobě tlít...

Zapomenut jak pro nic za nic obyčejný hmyz

Já stokrát králem chtěl být...

Leč nezbylo nic než spisovatelem být...

Spisovatelem bez papírů a slov

Jen inkoustů pár kapek v mých světech

kde králem jsem chtěl být...

A byl...

Než vlk však k měsíci zavyl, aby pravdu ve mne vzbudil.

Procházení parky a sály královskými jsem hrdě dil.

Než vlk k měsíci zavyl, aby ve mne pravdu vzbudil.

Kapky inkoustu jsem jen pil v lži topící se.

Nemluvit o tom nikdy více.

Zbyly jen slzy krvavé, bez krále a jeho hrobky truchlivé.

Já králem stokrát chtěl být...

A byl...

 Leč bez ocenění

S prázdným měním v kapse, bez špetky slov na papíře.

Myšlenek bylo plných v díře - v té jámě černé!

Dny však na mne byly perné

Tak větrné a studené...

Já králem stokrát chtěl být...

A byl...

Než ten proklatý vlk zavyl.

 Já králem stokrát byl...

Bez špetky slova na papíře...

Jsem však usnul v oné noře

Bez ocenění...a mění v kapse.

Kralování ukončil jsem předčasně

Svícen praštil mě po hlavě

A já tu pravdu dil

Nikdy jsem v těch světech vlastně nebyl...

Já králem stokrát chtěl být...

A byl...

Než ta myšlenka proklatá nechala se uletět.