Kočičí Princ - Eternal Fire

Všude bylo ticho, alespoň Ofelie to tak vnímala. Tlačil se na ní Mistr Sirithos a chránil ji vlastním tělem před neznámou hrozbou, která k nim ještě nedorazila.
  Zalehlo ji v uších, viděla skrze malou škvírku mezi ní a Mistrem tříštící se barevné sklo univerzity a konečně v dálce spatřila tu hrůzostrašnou katastrofu.
  Někde uprostřed města vypukl požár a plameny se šířili na okolní budovy. Bouřka sehrávala s blesky a ohněm podivnou podívanou a hřmení bylo jako zlověstné bubny nebo klávesy na klavíru hrající nejnižší tóny. ,, Mistře!!! Co se to děje?!" Zakřičela na něj skrz ten všudypřítomný hluk, ale nemohl ji slyšet i kdyby stokrát chtěl.
 Sám si zakrýval uši před hrozným rachotem, který Ofelie díky dočasnému ohluchnutí nepostřehla.

Plameny šlehali na všechny strany, sápali se po budovách a rychle se uchycovali, zaháněli vyděšené davy lidí hlouběji do města nebo ven před město a rychle se dostávali k nebezpečné časované bombě Rosesie...K nevelkému komplexu továren.
Ofelie nemohla vidět z univerzity onu katastrofu v plné kráse, ale jakoby ji něco otevřelo oči.
  Tam kdesi na promenádě u zničeného stroje se pomalu v ohni zvedala tmavá silueta krytá hustým dýmem a oranžovou září.
  Byla to vysoká mužská postava, zvedající před sebou dlaň, nad níž se vznášel další miniaturní plamínek. S tichým zlověstným zašeptáním pronesla úzká ústa skrze béžovou masku s dlouhým zobákem jakési zaklínadlo a plamínek se doslova rozevřel do řádící prskavky a následně se zvětšil a následoval své " druhy ". Kéž by to jeho řádění bylo všechno...Ne...
Záhadný muž v podivné róbě ověnčený poletujícím černým peřím pozvednul tentokrát obě ruce, přiblížil je k sobě a se soustředěným pohledem lesknoucím se zpoza béžové masky začal vytvářet rotující a zvětšující se ohnivou kouli, kterou poté skoro jako s námahou muže zvedajícího těžký balvan, vyzvedl nad hlavu a s vypětím ji vrhnul do dálky. Koule přeletěla s tmavou čárou za sebou honosné střechy, jež okamžitě padly do dalšího záchvěvu plamenů, a mířila směrem k vzdálené univerzitě.

,, Letí to na nás!" Vykřikla Ofelie, když se probrala z onoho zvláštního šoku, než se však stihnuli vzpamatovat oba dva. Popadli je zase jiné čísi paže v košili s volánky, vytáhli je na nohy a zběsile vedli za sebou. Ozval se silný francouzský přízvuk.
,, Pozorr!! Utočí na nás!" Varoval je Sir Pierre a klikatými chodbami je oba dva vedl pryč z univerzity a pokud možno pryč z města. Cestou míjeli naprostý chaos, po chodbách se zmateně motali s výkřiky ostatní studenti bez vedení Mistrů, jejichž většina se sama pokoušela zachránit. Kdesi u točitých schodů mířících do jedné z věží se motala slečna Forgová a snažila se větší dav studentů uklidnit a odvést. Jinde se zase už z hrůzou dali pozorovat ohořelé padající trámy a padající obrovský zvon, který skřípal nad jednou z univerzitních střech a s hlasitým zvoněním se pomalu řítil skrze dřevěný strop.
,, Kdo útočí?!" Sípal Mistr Sirithus zhluboka popadávající dech.
,, Nemáme nejmenší ponětí pane!" Odvětil rychle Pierre, potom s nimi prudce zabrzdil před padajícím trámem, až to na kluzké mramorové podlaze zašustělo.
 Svižně se ale otočil a zatáhl je do jedné ze tříd, kde máchnutím ruky otevřel jedno z protáhlých vysokých oken kudy mohli vyskočit na nádvoří a utéct jedním z bočních východů.
,, Ten oheň se šíší nezfykle rrychle, navíc jakoby rreagoval na něčí rozkazy. Ten kdo na nás útočí není rozhodně amateur!!" Oddechoval divoce Pierre a táhl je přes nádvoří.
,, Támhle!!" Zakřičela zase Ofelie ve snaze je upozornit na řítící se ohnivou kouli již úctyhodných rozměrů.
,, Pro pána!" Vyhrkl nezvykle vysoce Sir Pierre a nebýt pohotového Mistra Sirithose, zůstal by stát a zírat s pootevřenou pusou. Zatlačil mu do zad a ujal se vedení. Popadl je oba dva za paže a zatáhl je pod jeden z oblouků vyznačujících boční vchod.
  Uslyšeli obrovskou ránu a nebýt magického fialově zářícího štítu, který se kolem nich vytvořil díky nafialovělé skleněnce Sirithose, stali by se dozajista obětí onoho kolosálního výbuchu. Koule s hlukotem narazila do jedné z kopulí a při svém nárazu vytvořila neuvěřitelný výbuch, z něhož se plameny okamžitě destruktivně činili.

,, Nechť je pomsta Konsilia věčná jako tento oheň!" Rozezněl se do širokého okolí temně znějící krákoravý hlas a plameny kolem siluety pomalu ustávali a odhalovali na obdiv svého zamračeného majitele.
,, Havran..." Zamumlal si pro sebe stojící gentleman opodál s holí po boku odhánějící jakousi podivnou neviditelnou vlnou okolní oheň. Vedle něj jakoby nenápadně posedávali kočky olizující si packy a s úkosem dívající se na jejich protivníka.
Oslovený se zamračil pod maskou ještě víc a udělal krok vpřed s vlajícím bílým pláštěm za sebou.
,, Kdo se mi to staví do cesty? Prašivé kočky a jejich milovník?" Sykl s pozvednutým obočím, připravujíc si další ohnivou už o něco menší kouli.



- TO BE CONTINUED...