Kočičí Princ - Surprise 5

Sál byl obrovský a prozářený zářijovým teplým sluncem, bylo už k odpoledni a po dřevěné podlaze líně klouzala tichá melodie vyluzována nepatrným klapáním kláves mohutného klavíru z tmavého skoro až černého dřeva. Hbité úzké prsty obratně klouzaly po hladkém po vrchu kláves a spolu s těmito pohyby se hudba pomalu svažovala do dramatičtějších sfér, stále ale tichá a klidná, ničím nerušivá.
  Dokonce i dotyčný, vysoká postava oblečená v mléčně bílém plášti se zlatavou vestou s modrými průsvitnými knoflíčky s bohatě zdobenými nárameníky s velkým oválným krystalem vsazeným do podivných run ověnčený spoustou černého namodralého peří.
  Tomu všemu vévodil závoj z téhož tmavého peří s hladkou světle béžovou maskou s dlouhým nosem, připomínající zobák, z níž v zamračených důlcích masky vykukovaly temně modré chladné oči. Soustředěně pozorovaly každý pohyb a nenechaly se ničím rušit, ani příchozím poslem, který si v bílé paruce a vyšňořeném oblečení dával uctivý odstup.
,, Pane, přišla vám zpráva z Konsilia..." Dovolil se ozvat tiše, nervózně svírajíc svinutý pergamen. Líbezná hudba však neustala, ani po druhém zdvořilém oznámení, a neustala ani po třetím...až po chvíli, prsty konečně sjely z kláves a oslovený se na svého sluhu úkosem podíval, což působilo ještě přísněji než celá jeho úzká řezaná hranatá tvář s úzkými rty.
,, Ano? Další?" Zahřměl tiše svým krákoravým hlasem, tolik sedícím k jeho vzhledu.
,, Mají naléhavou zprávu. Konsilium bylo narušeno..." než však stihl svému pánu oznámit krátkou rekapitulaci obsahu v onom vzkazu, už pergamen mizel v pánových rukách. Zachmuřeně si ho pročítal a vztekle zasyčel, až se musel sluha zase o kousek vzdálit.
  ,, Neslýchané! Doba na takovou reformu není vhodná!" Nevypadalo, že by z názorů Konsilia byl dvakrát nadšen, ale zároveň nesouhlasil ani s novou skupinou členů Konsilia, která si troufale dala název " Budiči", která neustále orodovala o nová pravidla a zákony...a také reformy univerzitního vyučování a odbourání pracovní tíže na mladé chudé děti.
,, Co si o sobě myslí?! Sangani už jednou rozhodl! Proč....Proč se do toho musejí plést teď." Práskl s pergamenem o hladký povrch klavíru a vztekle rukou přejel po klávesách od nejhlubších tónů po nepříjemně písklavé.
,, Chápu vaše rozzuření pane. Ale povolávají vás zpátky do práce. Nezbývá mi, než s vámi soucítit." Zašeptal tiše jeho věřný sluha a odešel z místnosti.
,, Co také jiného..." Zamručel a uzavřel křídlo klavíru, otočil se do dlouhého vysokého prostorného tanečního sálu a prohlížel si skrze masku vysoká bohatě zdobená okna s nafialovělým nádechem skla. ,, Tuhle špinavou práci...musím udělat jen já. Avšak je mrzuté, že ji musím udělat zrovna, když chci mít klid..." Sešel rázným krokem z vyvýšené podlahy a vydal se k jednomu z otevřených oken, kde vyšel na malý balkónek, na jehož zábradlí se zprvu vrávoravě postavil a poté z něj rychle seskočil. V dálce se na modravé obloze pak zaleskl podivný na ptáka až příliš velká silueta.

****

Mohutný plamen, točící se a vznášející se nad zemí a nad jejich hlavami pomalu ustal a s tichým zasyčením a zábleskem se schoval do červené skleněnky snášející se elegantně na nastavenou dlaň Sira Pierra.
,, To bylo opravdu krásné a poučné, Mistře." Usmála se Ofelie šťastně a začervenala se, když jí Mistr vysekl gentlemanskou děkovnou úklonu.
,, Jsem potěšen učit někoho tak pozorného jako jsi ty. Dlouho jsem neměl tu čest..." Odvětil s úsměvem a zamyšlenýma očima upřenýma do modravé oblohy.
  ,, Je mnoho lidí, kteší si poznání magie fůbec nezaslouží! Když vidívám ty malé rozmazlené caparrty, jak mají po kapsách nejmíň deset skleněnek, s nimiž 'azrardují jako s obyčejnou hračkou...skoro se mi tomu nechce fěšit! Ale jak jsem šekl, co nadělám. Musím se smíšit s tím, že i další generace bude trpět touto nemocí zvanou " příval naprrosté moci". Nikdo jim to konec konců s těmito současnými prafidly ani nezakáže." Povzdechl si znovu a poté se zavrtěním pohlédl na Ofelii.
  ,, To je pro dnešek fše, co jsem ti mohl šíct. Můžeš jít domů jestli chceš, prro dnešek tu stejně není příliš mnoho práce." Zakončil svoje stížnosti, čímž dal najevo i rychlé rozloučení a zase s ustaraným obličejem, sbírajíc hromadu lejster, která odložil, mizel v útrobách univerzity.
,, Nashledanou, Mistře." Adresovala k jeho vzdalující se siluetě a vyrazila z nádvoří do města, kde se hodlala jen tak potulovat se svým věrným přítelem, černým kocourem, jehož po dlouhém rozhodování začínala nazývat "Hrabě". Myslela si, že to na něj dokonale sedí, byl to takový malý mazlivý gentleman v černém fraku a kolikrát si při pohledu na něj zase lámala hlavu s oním hrabětem Faustem Diesembergem, který jí onehdy zachránil na tržnici.
  Bylo to zvláštní, doteď nechápala, proč se jí zastal, ale zároveň už nedoufala, že by se s ním setkala znovu, dokud se neposadila s kornoutem jahodové zmrzliny, kterou koupila za pár centů k molu, pozorujíc lesknoucí se vlnící hladinu moře.
,, Ah, ta malá drzá slečinka z trhu." Ozvalo se za jejími zády a ona sebou překvapeně trhnula, skoro tak rychle, že se jí kopeček zmrzliny málem odporoučel do hlubin chladné vody. ,, T-To jste vy!" Vyjekla překvapeně a stěží se vůbec postavila. Působila dost nemotorně a zaskočeně, jakmile pohlédla dotyčnému do usměvavé tváře a pokoušela se mu vyseknout obrovskou hlubokou poklonu.
,, Nech si ty formality malá slečinko." Mávl nad tím rukou hrabě a s opřením o dřevěnou elegantní hůl s kočičí hlavou na konci se k ní sklonil, protože mu sahala jako každé 11 leté děvče maximálně po kolena, jak byl podivně vysoký.
,, My-Myslela jsem..." Zalapala po dechu a pak zase popadla plynulou řeč. ,, Že jste odjel! Nečekala jsem, že se tu někdo jako vy zdrží tak dlouho. Chci říct! Ah, působím drze! Tedy...chci tím říct, že většina šlechticů přijede jen na festival a poté hned i klidně u prostřed noci nasednou do kočáru a nechají se odvést do Senectry." Vysvětlovala nervózně, se svou mluvou však byla očividně v koncích.
,, Pročpak bych měl odjíždět? Je tu tolik milých lidí, navíc je tu nádherně. Moře voní lahodnými rybami, trhy se prohýbají pod nánosem jídla a kolem rostou nádherné plazivé růže. Nemůžu si stěžovat, rozhodl jsem se zdržet a znovu tě potkat. Slyšel jsem od místní Velmistryně Rosesiiské univerzity, že se začaly rozdávat kouzla ve skleněnkách. Velice důmyslná ochrana." Podotkl a bez jakéhokoliv ohledu na zaprášené molo se posadil na kraj s holinkami, které se napůl ponořily do studené vody. Ofelia se za ním zmateně ohlédla, ale neodpustila si, aby se posadila vedle něj. S údivem vepsaným ve tváři sledovala jeho klidný výraz a zmateně zakroutila hlavou. ,, Vás to nestudí? A...A budete mít špinavé nohavice, voda v tomhle období není moc průzračně čistá!"
,, Kdepak, nejsem zvyklý až na takový luxus, navíc jak vidíš, nosím jen obyčejný frak a cylindr. Nic převratného a skvostného jako zdejší šlechticové." Do široka se usmál a snažil se dát jasně najevo, že mezi zdejší smetánku se rozhodně neřadí.
,, Aha..a..ale..." Raději zmlkla a líznutím spolkla poslední sousto zmrzliny.
,, Dovol, abych se ti představil v plné kráse. Jak už víš, jmenuji se Faust Diesemberg a jsem mistr z Kenvarxské nepříliš rozsáhlé univerzity. Zavolala si mě sem slečna Forgová, abych prověřil tvé schopnosti a pomohl zdejším Mistrům, aktivovat tvé kouzlo." Prohodil směrem k ní, jakoby o nic nešlo.
,, Umh, co prosím? Tedy...chci říct..eh..Jakže? Proč zrovna mě a moje schopnosti? Hih!" Zoufale se zahihňala a opáčila: ,, Nijak význačná nejsem. Ale s tím kouzlem to je pravda, nechce se probudit mrška."
,, S tím si nedělej starosti a co se týče oné náhlé pozornosti. V Konsiliu, což je naše vláda, o čemž takové malé dítě, nejspíš nemá logicky ještě ponětí - což je dobře! Starat se o takové blbosti je holý nesmysl..no tedy..u čeho jsem to skončil...áno! V Konsiliu pomalu prochází nová reforma, že každé nadanější dítě, které studuje z chudé vrstvy na univerzitách, dostane své kouzlo a ty jsi byla na seznamu jako jedna z mála. A jelikož se tě odmítal ujmout jakýkoli sbor mistrů. Ujala se tě slečna Forgová a její zástupce, jehož jsem neměl ještě tu čest poznat a já, abych přispěl s nějakými neznalými poznatky." Zadrmolil tak rychle, nebo alespoň zaskočené Ofelii to tak připadalo, že mu skoro nerozuměla.
 Udiveně zamrkala a zmohla se na tiché: ,, A-ha..."


- TO BE CONTINUED...