Kočičí Princ - Surprise

Náhlý spánek, který přivítala s otevřenou náručí, jí uchvátil do svých spárů tak brzo, že když se ráno probouzela, stěží si pamatovala na včerejší den.
  Matně si vybavovala včerejší trest a ještě matněji si u posledního dobrého šálku čaje vybavovala na události z festivalu, jediné, co skýtalo nějakou naději, byl dnešní úklid promenády a náměstí.
  Urovnání stánků, pomáhání kupcům sbalit nepotřebné zboží a hlavně, jejím velkým cílem bylo také vrátit masku s patřičnými omluvami a jednou jedinou výmluvou, jak ze sebe pokud možno neudělat zloděje.
  Kousla si šťavnatého croissantu, který jí před chvíli donesla ona postarší paní, bydlící o kousek dál a starající se o její potřeby, které by jako dítě nemusela zvládnout.
  I přes vynikající chuť croissantu jí však zneklidňoval svinutý pergamen, zatím neotevřený, pokojně ležící kousek od ní, svázaný zlatavou stuhou a výraznou rudou pečetí s trojúhelníkem v kruhu s několika menšími čtverci po stranách. Byl to znak univerzity jak jinak. Několikrát se nadechla a pořádně si ještě svlažila hrdlo teplým čajem, než se odvážila natáhnout k onomu vzkazu ruku. Roztřeseně pečeť rozlomila, rozvázala zlatavou stuhu a rozvinula pergamen. Nejprve bázlivě semknula víčka s křečovitým výrazem v obličeji, ale poté sebrala všechnu svou odvahu a začala s dalším hlubokým procítěným nádechem číst.

Vážená studentko Ofelie...
Rádi bychom Vás uvítali ve čtyři hodiny na nádvoří univerzity, kde si s Vámi chceme důkladně promluvit. S potěšením Vám rovněž oznamujeme, že Vaše práce jakožto služebná ve službách Barona Queeksacka už nebude potřeba, zvyšujeme vám díky tomuto nabytému volnu hodiny pilného studování.

S pozdravem Sir Pierre De Saint, zástupce Velmistra slečny hraběnky Forgové.

Nezmohla se ani na oddechnutí, jen udiveně zírala na drsný povrch pergamenu s elegantním písmem napsaným zeleným inkoustem. Vůbec ji nenapadlo, ani v těch nejšílenějších vyfantazírovaných snech, že by snad dostala někdy uznání od univerzity...ba naopak, děsila se toho, co mohla za včerejší práci dostat, očekávala výprask a dočasně prospěšné práce pro univerzitu.

Konečně se z šoku vzpamatovala, polknula a dojedla svou skromnou snídani, zběsile poklidila stůl a nádobí ledabyle naházela do dřevěného vědra naplněného vodou.

 Svlékla ze sebe otrhanou špinavou noční košili, která jí sahala až na zem a navlékla se urychleně do školní uniformy. Vyběhla z domu a ani se neohlédla na vyhladovělé kočky čekající u jejího domu na svou ranní dávku mléka.

  Dostala se ven ze své ulice, zahnula za další roh a minula malé schodečky jednoho z luxusnějších domů, ozvalo se tiché mňouknutí a černý kocour zanechal vyhřívání před dveřmi. Seskočil elegantně tři schody a rychlím cupitáním, se jí rozhodl dohnat. Univerzita se nenávratně blížila, najednou pro malou Ofelii měla zcela jiný význam a blíštila se mezi už tak vytříbenými udržovanými domy jako drahokam vsazený do překrásného náhrdelníku, čekající na svého nositele. Nevěděla, co si od toho přesně má slibovat, nervozita sice neustupovala, ale určité nadšení jí přece jen nenechávalo mysl klidnou. Co jí tak osobně mohou Mistrové a samotná Velmistryně asi tak chtít? Celá zmatená, těsně před vstupním obloukem skoro klopýtla a odporoučela se k zemi, ale rovnováha se jí vrátila zavčas. Pohodila vlasy, ještě se oprášila a urovnala, jakoby se bála, že bude působit zanedbaně.

  Pokoušela se zklidnit dech, když už v dálce slyšela bavící se hlasy, přičemž jeden z nich zněl značně cizinecky. Nebyla to ona perfektní řeč, jakou znala, dotyčný měl viditelné problémy s některými písmenky a velice často je změkčoval.

,, NO DOFOLTE PANE! To dítě má rrozhodně talent, a jestli jej 'odláte jen tak pšehlížet, prrosím! Ale já se rrozhodně postarrám o jeho studium! To mi fěšte!" Rozčiloval se onen hlas patřící vysokému urostlému muži se světlými vlasy spletenými do culíku s černou stuhou zakončenou malou mašlí, jejíž konce spadaly až na límec překrásného modrého kabátce se zlatými knoflíky a prošívanými šerpami na rukávech. Stál k příchozí Ofelii, kterou zatím všichni přehlíželi zády, a ve svém horečném halekání pokračoval a vztekle prskal na muže jménem Sirithus Berder - Ofeliin namyšlený napudrovaný mistr. Se znechucením se od muže s výrazným důrazem na písmeno R, odtahoval a máchal svým bílým po okrajích vykrajkovaným kapesníkem.

,, Musela to být náhoda, že se jí to podařilo vypočítat! Nevidím v tom žádný zázrak!" Hájil svoje negativní názory.

,, Pánové." Zvýšila svůj krákoravý hlas vysoká žena s krátkými černými vlasy s fialovým odleskem, oblečena do majestátního vyšívaného červenofialového roucha, ukazujíc přitom rukou v černých kožených rukavicích směrem k Ofelii, která si připadala ještě menší, než byla ve skutečnosti.

,, Ah!" Světlovlasý muž, kterého odhadovala jako zmíněného Pierra De Sainta, se na ni pomalu otočil a odhalil hranatou pohlednou tvář s krátkou bradkou a knírkem na konci nepatrně zatočeným a s očima jasně zelenýma. Jeho obličej se doslova rozzářil a s hlasitým: ,, Fítej děfče!" Jí uvítal na nádvoří univerzity. Sirithus Berder neřekl nic, jen na ni chladně shlížel a myslel si své. Ona vysoká žena, Velmistryně Forgová na ni hleděla s jedním pozvednutým obočím a rukama v bok.

,, Tak ty jsi Ofelie?" Zeptala se a v jejích očích se zablesklo něco, co by se dalo dokonce přirovnat k hrdosti. Ofelie neváhala, z vypozorované etikety a přirozené vděčnosti jim vysekla hlubokou poklonu.

,, Nech si ty zdvořilosti holko hloupá!" Pokáral ji Mistr stojící stranou a rukama složenýma na prsou.

,, Ššš!!" Napomenul ho pohoršeně se tvářící Sir Pierre.

,, Umh...Smím-li mít otázku..?" Vyhrkla tiše Ofelie, občas těkající pohledem z jednoho významného muže na druhého a nevěděla, komu by měla věřit v její " talentovanosti", jestli věčně skeptickému a povýšenému Mistrovi nebo zástupci Velmistra...Siru De Saint. Ale raději, to nechala na odpovědi, která měla přijít ze strany hraběnky Forgové...

- TO BE CONTINUED...