Kočičí Princ - Drop of Milk 5

Prodírala se opatrně kolem stánků. Vyhýbala se bystrým zrakům bavící se společnosti. Nechtěla se prozradit díky svému sporému otrhanému šatstvu, prozrazující, že do této vrstvy rozhodně nepatří a potrestána být nechtěla. Také se obávala možného označení za zlodějinu, kdyby se náhodou ospalý obchodník probral natolik a poznal, že mu jedna z masek schází.
  Proto se držela u stěn a spoléhala na stíny. Přitom si skoro vůbec nevšímala, že ji kocour věrně následuje, ačkoli si klestil cesty poněkud, pro člověka riskantním terénem - vysokými kluzkými střechami.

  Nevšímala si ho, protože byla lapena úchvatností této majestátní scény, která se před ní odehrávala.
  Tolik rozličných masek, barev, do vzduchu vylétaly jiskry ohňostroje, sem tam se mezi překrásnými vějíři zalesklo i několik prskavek nebo velkých lízátek, v ručkách půvabných bohatých dětí.
  Nemohla dělat nic jiného, než zírat a tiše závidět...i když jí prosté obyvatelstvo hrubým chováním naznačovalo, že jsou šlechtici pouhou zlobou pro tento svět, ona se k těmto hanám na aristokraty nemohla přidávat.
  Byla fascinována jejich společenskými způsoby, ačkoli některé považovala za přízemní, hloupé ba dokonce směšné. To ale pořád neměnilo nic na tom, že si mohli užívat tohoto bezproblémového života, bez zbytečných překážek, které neustále zažívala. Musela se nad tím až vesele nepatrně strojeně pousmát, opírala se ramenem o zakulacenou stěnu a měla ruce složené na prsou, tak ráda by k nim patřila.

Z uvažování nad tím, co " kdyby", ji vytrhl postranní hlouček dvou mužů a třech žen, nedaleko ní, který se s halasným smíchem o něčem zrovna bavil, nevěnovali jí sice pražádnou pozornost, ale byla u nich příliš blízko a pohnout jinam se nemohla. Nezbývalo nic jiného, než být zticha a nedobrovolně poslouchat jejich rozhovor, což bylo značně nepříjemné a neslušné vůči vyšší vrstvě, natož vůbec k lidem celkově.

,, Slyšela jsem, že Havran zase někoho chytil!" Zasmál se mladý ženský hlas skrytý pod stříbrnou lesklou škraboškou s pery po stranách a s dlouhými vlnitými tmavými vlasy spadajícími až k zavazování překrásného krajkovaného rudého korzetu.
,, Havran? O kom to mluvíte dámy?"
  Ohlédl se na ně muž ve složitém několika vrstveném plášti s nabíranými rukávy, zahalujícím i jeho vyboulené pozlacené kalhoty, na hlavě mu vládl trojboký klobouk se zlatým perem a díval se na ně uhrančivýma očima skrz bělostnou masku, jejíž jedna část tváře byla posázena blyštivými diamanty.
  ,, Ale jděte!" Mávla pobaveně druhá dáma, která se pod množstvím krajek, průsvitných látek a pod skvostnou červeno-černou strakatou maskou doslova ztrácela. ,, Neříkejte mi, že neznáte Havrana!"
,, Lituji slečno, ale o takovém...JMÉNU," odmlčel se a nechal vyplynout pyšně svůj důraz na podivnost oslovení dotyčného, o němž se právě bavili. ,, Jsem jaktěživ neslyšel, jsem až z dalekého Liberisu, tam máme své záhadné muže činů." Zakončil se znechuceným tónem a musel si přiložit bělostný kapesník k pootevřeným ústům své masky, hlasitě do něj zakašlal, až to nepěkně znělo.

Tichá ani nedutající Ofelie se nad jeho nezvykle nezdravým kašlem nepatrně zamračila, ale stále se přidržovala na stejném místě, nohy měla v punčochách sražené k sobě, tak aby se jí netřepala kolena a ruce měla přiražené k tělu, zády se lepila na zeď, jak nejvíce mohla. Jejich rozhovor nerušeně pokračoval.

,, Havran...taktéž Baron Havran je úchvatný a hlavně ten pravý muž činů! Slyšela jsem, že vykonává nejlepší práci pro Konsilium! Jeho schopnosti jsou kolosální!! Navíc se okolo něj povídá tolik překrásných věcí!" Nechala se unést tmavovlasá žena a pod maskou zamrkala svýma velkýma hnědýma očima.
,, Ale také i plno nepěkných věcí slečno." Ozvala se třetí žena v méně složitém kostýmu, měla na sobě jen bílý lesknoucí se plášť s kápí, zpod níž zářila nafialovělá nepříliš zdobená maska. ,, Říká se o něm tolik špatných věcí, že já být vámi dámo, dám od něj ruce pryč!"
  Ohnala se odmítavě vějířem a poté se vydala se svým mlčenlivým společníkem, druhým mužem, který měl podobně laděný kostým, jako jeho žena, k fontáně, aby si dali krátký tanec mezi ostatními páry.
 Zanechali tak pokašlávajícího muže a dvě dívky za sebou, s Ofelii nedaleko, která víc a víc propadala nervozitě.
  I zbylí hlouček se pomalu začal rozpadat a hrozilo, že jedna z odcházejících dívek si jí co nevidět všimne a určitě osočí ze špehování, ale co by bylo mnohem horší, kdyby zjistili kým je! Trest by okamžitě ze zbičování stoupl na něco mnohem bolestivějšího. Ale obezřetnější patrně nebyla, neustále zahloubaně přemýšlela nad těmi věcmi, o nichž se skupinka bavila.
,, Co je Konsilium? A kdo je Havran? Nikdy jsem o nich neslyšela." Na chvíli od dění spustila svůj pohled a zadívala se nad sebe, na střechu, kde u komína seděl kocour, který se opět tvářil, jakoby se ho nic z toho netýkalo.
  Samozřejmě, že malé dívence nemohl poskytnout ani jednu malou odpověď, tedy....jednu věc ji poskytnul. Tiše zasyčel, vztekle se nahrbil a srst na hřbetu zpozorněla, přesně ve chvíli, kdy se dívčina drobného ramene dotkl onen pokašlávající a dusící se šlechtic!

- TO BE CONTINUED...