Kočičí Princ - Drop of Milk 6

Ofelie úplně ztuhla, nezmohla se na jediný pohyb, jen s vykulenýma očima sledovala počínání toho zmoženého muže.
  Hlasitě kašlal a prsty jí zarýval do pravého ramene, u úst si neustále držel bílý nyní už strašidelně narudlý kapesník, do kterého přibývaly další krvavé fleky.
,, Omlouvám se, že Vás obtěžuji, mladý chlapče." Zachrchlal sípavým hlasem a stále k ní nevzhlédl. ,, Potřebuji jen krátkou oporu. To víte ta zatracená magie." Řekl tlumeným hlasem skrze zmuchlanou látku krajkami olemovanou látku.
,, N..Nic se neděje pane." Vyklouzlo z ní rychle ustrašeným tichým hláskem, vůbec nevěděla co si má v takové situaci počít. Neznala slovní obraty vyšší společnosti, neuměla se mezi nimi chovat, neznala pravidla té správné etikety a neuměla odhánět nějakým elegantním způsobem nežádoucí pozornost. Kdyby byla skutečný šlechtic, určitě by se jí nezamlouvalo, že se o ní někdo opírá.
  Dotyčný si ale její neschopnosti a podivného vystupování zjevně nevšiml a stále se o ni opíral, pokoušel se polykat nežádoucí krev v ústech, aby ji neplival na všechny strany, ale příliš se mu to nedařilo.
  Ústa masky se začala barvit do tmavě rudé a muž se začal pomalu dusit, klopýtl od ní a chytil se za krk.
  Hlasitý kašel později přerušil i tu nejhlasitější muziku znějící z promenády a všichni přítomní se podívali tázavě tím směrem.
 Tohle bylo pro roztlučené srdíčko Ofelie příliš, hlasitě polkla, a když se chtěla obrátit a zmizet, nedovolilo jí to naléhavě alarmující svědomí. Nechtěla jen tak přihlížet agónii a možné smrti tohoto vysoce postaveného muže ale zároveň jeho zdravotní stav nebyla schopna pochopit.
,, Magie?" Říkala si pro sebe s bázlivou tázavostí a nedokázala si připustit, že by za něco takového mohla magie, ne ne , to nebyla pravda určitě se zmýlil.
   Raději k němu ale přiskočila, aby uchovala svou iluzi důležitosti ve společnosti a pokoušela se jeho kašel nějakým způsobem zastavit.
  Když už se muži podlamovali kolena a všichni kolem hrůzou omdlévali - zvláště dámy - a páni s hrůzou přihlíželi s jen mužovým oslovením na rtech: ,, Sire Skalfarde!"
  Jenže Sir je už dávno neslyšel, v bezvědomí ležel bezmocné Ofelii v náručí a hruď se mu ještě párkrát otřásala kašlem, bylo jasné, že nastával jeho konec.
  Svírala ho pevně, a ačkoli jej neznala, oči jí pod maskou vlhly, v rukou jí umíral jakýsi Sir Skalfard a ona nebyla schopna tomu zabránit.
  Už začala propadat beznaději, když mu sundala masku a do úst nalévala džbán s vodou, který našla stojící opodál u občerstvení, a zjevně to nemělo žádný účinek.
  Ale jakmile kašel ustal, hrudník se už ani nepohnul, najednou se ozvalo prudké vydechnutí lapající po dechu a Sir prudce otevřel oči, spolu s kapkami vody a krve vychrchlal jakýsi neidentifikovatelný zakrvácený chuchvalec a prudce se posadil. Chytil se překvapeně za ústa a další krev už nevyšla, šlehl pohledem zvědavě po džbánu s vodou a poté po svém zachránci.
,, Mladý muži, vy jste mne uzdravil! Ale obyčejná voda....musíte mít neuvěřitelnou...počkat!" Zarazil se hned ve chvalořečení a zabodl do mladíka - tedy do naší Ofelie - své uhrančivé podezíravé oči.
,, Vy nevládnete žádnou magií!" Sykl znechuceně a rychle se sbíral na nohy, aby na ni ukázal svým špičatým ukazováčkem, hlasitě se rozkřičel na celé kolo: ,, Co tu dělá hloupý student z univerzity?! Tenhle festival je jen pro mágy a vy ním nejste!" Vyštěkl a jal se popadnout ji za lem límce. Ofelie vykřikla a pokusila se mu vytrhnout, na místo toho mu ale pod prsty vklouzl její obličej a on ji s prudkým trhnutím odtáhnul.
,, Ha! Jak jsem říkal! Obyčejná prostá holka, co dokonce vypadá jako malý chlapec! Jak nestydaté! Měla byste nosit alespoň otrhané dívčí šaty!" Stěžoval si na její výchovu a hodlal ji přitáhnout za ucho k sobě a přísně ji vyhubovat.
  Jenže než se k tomu odhodlal, cestu k ní mu zastoupil jakýsi vysoký muž v černém fraku, s černým motýlkem uvázaným u límečku bílé košile a s cylindrem zaraženým do čela, odkud vylézaly prameny černých podlouhlých vlasů stažených do elegantního culíku a s úhledně upravenými kotletami na mladé tváři.
,, Je to moje služebná a moje drahá společnice, chtěl jsem, aby se trošku porozhlédla po tomto tržišti pane, a jediné právo na potrestání mám já." Ozval se jeho hluboký ale i jemně znějící hlas mladíka s odhodlaným výrazem ve tváři se vší ctí oponující Siru Skalfardovi, který se tváři jako nějaké kyselé ovoce.
,, A pokud vím, právě vám zachránila život před jistou smrtí." Připomněl mu a s mírným potěšeným úsměvem, sledoval jeho pobledlou náhle zamlklou tvář. Ještě chvíli trvalo, než se Sir Skalfard uvolil k nějakému slovu.
,, A vy jste kdo pane? Že si semnou troufáte takto mluvit?!" V jeho obličeji se dalo poznat, že příchozímu absolutně nevěří, hlavně když ho nikdo z nich neviděl přijít.
,, Jsem..." Hrdě se zatvářil, vysekl mu hlubokou poklonu, přičemž sňal z hlavy cylindr, kterým kolem sebe máchl a zastavil ho po svém boku: ,, Hrabě Faust Diesemberg! K vašim službám Sire!" Z galantností a ctností, vycházející z pouhého představení se mnohým dámám v okolí opět zatočila hlava a s výdechy padaly svému doprovodu do náručí.
,, Hr-Hrabě Faust Diesemberg?!" Vypískl skoro a musel mu taktéž vyseknout hlubokou zahanbenou poklonu.
,, Omlouvám se za svůj výstup pane! Stydím se za to a mrzí mne to.." Poté se obrátil na zmatenou zaraženou Ofelii stojící ve stínu hraběte a skrze semknuté rty procedil: ,, Převelice vám děkuji za záchranu, máte...zvláštní talent." Poznamenal a poté se co nejrychleji vydal kolem stánků pryč.

- TO BE CONTINUED...