Kočičí Princ - Surprise 2

Hraběnka Forgová jen mlčky přikývla a zarytě se na Ofelii dívala.
,, Proč jste si mě zavolali?" Sklopila pokorně oči a pokoušela se na sobě nedát znát určitou stydlivost, která jí barvila tváře do rumělce.
,, Prrotože...!" Vložil se do toho s hektickým tónem Sir Pierre. ,, Jsi ta nejlepší studentka, jakou kdy unifersita viděla! Skoro nikdo, krromě těch nejzkušenějších, nedokážou fyluštit tuto složitou rofnici, jakou ti zadal tfůj Mistr."
,, A proto, tě chceme patřičně ocenit." Doplnila jej a rozevřela dlaň na níž se leskl do kulata zpracovaný modrý krystal: ,, Víš, co tohle je?" Zeptala se jí a opět se do ni vpíjela svým pohledem.
Ofelie nevěděla, co by na to měla říct, celá se třásla a nebyla schopna rozvázat svůj jazyk.
,, Abych pravdu řekla, vlastně ne." Pokoušela se odpovědět co nejslušněji, ale vzhledem k tomu, že s ní příslušníci šlechty mluvili po jejím, nemusela se tolik obávat svého vyjadřování.
,, Je to velice zajímavá věcička slečinko!" Syknul po ni Mistr Berder: ,, Už jsem vás o tom učil!" Napomenul ji, což nebyla tak docela pravda. Mistr velice rád přeskakoval základy, aby od nich měl už konečně pokoj.
,, Je to tvé první kouzlo, které můžeš oficiálně použít. Právo dostat tuto poctu mají pochopitelně jen děti šlechty, ale protože jsi projevila tak zarážející výkon, rozhodli jsme se po dlouhé poradě s ostatními Mistry, že nějaké neškodné kouzlo bychom ti ke studiu k dispozici dát mohli. Má to ale jednu podmínku, nemůžeš ho používat pořád. Mimo školu pokud možno vůbec."
 Kývnula na srozuměnou. ,, A copak je to za kouzlo?" Dodala otázku.
,, To nevím." Přiznala slečna Forgová, jakoby to byla naprostá samozřejmost...tohle však byla pravda.
,, Nikdo nefí, jaké dostane kouzlo..." Jal se vysvětlování Sir Pierre. ,, Jen podle zbarvení skleněných kuliček fíme, jakou povahu má kouzlo. Modrrá znázorňuje spíše užitečnou magii vycházející z modrého proudu magie. Jen majitel zjistí, co v jeho rukách vlastně leží."
,, Ale...Ale..." Polknula nejistě a prohlížela si kuličku, která se nad její dlaní vznesla, hned jak ji dostala do rukou. ,, Jak se ho naučím používat?"
,, Od toho jsou tady soukromé hodiny, které nabízíme po tvé práci v dolech a po hodinách v univerzitě." Řekl nepříliš ochotně Mistr a raději se již vzdálil, aby povinnost soukromých hodin nepadla na jeho hlavu.
,, A šídím je já." Vložil se do toho s úsměvem Sir Pierre, hrdě si ji prohlížejíc.
,, Ah, je mi velkou ctí, že mě budete učit!" Vyhrkla Ofelie a okamžitě mu vysekla další poklonu, v takovém mžiku se dozvědět tolik věcí pro ni bylo víc než překvapením, ale nemohla si stěžovat. Rázem se její bídný život proměnil v jakousi světlejší naději, neušmudlanou od uhlí a každodenního neférového zacházení ze strany některých Mistrů.
,, Ne, mou ctí bude učit takofouto studentku." Odpověděl a uklonil se jí skoro až na zem. ,, S nofou rreformou, kterou podporuji já a zde slečna Forgová, jež by měla prrojít schválením co nejdšíve, bychom se už měli fíce starat o chudé studenty na naší unifersitě, aby časem našli kouska uplatnění. Když jim je díky původu často odebírráno." Nevěřila vlastním uším, Sir Pierre mluvil o nějaké politické reformě, čemuž příliš nerozuměla, ale vždy to znamenalo něco nového, nějakou novou naději. Nadšeně zamrkala a znovu jim hluboce poděkovala.
  ,, Co mám nyní za úkol?" Chtěla vědět, ale slečna Forgová nad ní mávla rukou a řekla: ,, Máš volno, seznam se s kouzlem a po víkendu se dostav do kabinetu za Sirem Pierrem, vyložíš mu podrobnosti ohledně kouzla a dáte se do učení. Můžeš jít, děkujeme ti za tvůj čas."
  Rozloučili se s ní a ona se musela zvesela a se značnou úlevou rozběhnout pryč z nádvoří, aby s jásavým:
,, Hurá!" proletěla celou ulici a skočila si za pár pencí na zmrzlinu, jejíž stánek byl vzdálen jen několik metrů a podávala si v takovémto měsíci, protože září bylo stejně horké jako letní měsíce. Po cestě si svlékla alespoň čepec, který si založila do brašny u pasu a zastavila se u malého stánku. Natáhla se k dřevěné pokladničce, od níž vložila pár stříbrných a nahlásila: ,, Kopeček jahodové prosím."
  Jakmile dostala křupavý kornout s vrchovatým kopečkem jahodové, obrátila se od obchodníka a pohlédla za domy na lesknoucí se moře, které ozařovaly paprsky slunce.
  Do široka se usmála a vydala se k vzdálenému molu, přičemž ji ale po cestě vyrušilo zamňoukání černého známého kocoura, který se na molu posadil vedle ní a otočil k ní chlupatou hlavu, jakoby se ptal, co je nového.
,, Představ si, ocenila mě univerzita! Za ten trest, co jsem dostala včera na hodině!" Začala mu vyprávět a ukazováčkem mu nabrala kousek zmrzliny, kterou mu nechala olízat. Kocour ji zaujatě poslouchal, zvlášť zaujatě při pasáži, kdy vyprávěla o záhadném hraběti na festivalu a poté se líně protáhl a posadil se jí na klín. Pro Ofelii tím dnem začalo něco zcela úplně nového...


- TO BE CONTINUED...