Kočičí Princ - Drop of Milk 7

Pozornost na záhadném hraběti nezůstala bohužel dlouho, přítomní samým uchvácením a studem se brzo otáčeli jinými směry k další zábavě a zanechali Ofelii na nesnesitelných rozpacích, postávala nepřítomně za zády Fausta a čekala, co se bude dít.
  Třeba odradil toho Sira Skalfarda jen proto, že jí sám chce vyhubovat, protože si ji vyhlédl už dříve, nebo v tom snad bylo něco jiného? Ta chvíle pravdy byla právě tady, začal se na ni pomalu ohlížet přes rameno. Už čekala naštvaný zamračený výraz povýšeného hraběte, ale výraz, který ji odhalil, vypovídal o něčem úplně jiném. Nepatrně se pousmíval, skoro až pobaveně jako nějaký poblázněný mladík, kterým vlastně byl, ani jeho vousaté tváře nemohli zakrýt relativně mladou tvář.
,, Musím ti pogratulovat, jsi první ošuntělé dítě, co si trouflo jít na tržiště v období festivalů. Máš kuráž!" Ohodnotil její situaci, ačkoli to ona sama nepovažovala za bůh ví jaký výkon...Vlastně si až nyní uvědomovala dopad toho, co udělala! Absolutně zapomněla na své vychování a za takovou nerozvážnost si spíš opravdu zasloužila pohlavek.
,, Pogratulovat? A-Ale pane, nemám právo se zde pohybovat a jako odvahu bych to tedy příliš nezdůrazňovala, i vy byste mě měl odtud okamžitě odvést!" Ohradila se zprvu třesoucím se hláskem, ale netrvalo dlouho a z předchozího šoku se ihned hbitě vzpamatovala. Vztyčila hlavu a raději, aby na sebe nestrhávala nějaké nové nevraživé pohledy, nasadila si zase masku.
,, Jako zlobivé kotě, které má ale smysl pro čest. Nuže dobrá, jak si přeješ. Ale ber to ode mne jako laskavost, že tě odvádím do bezpečí. Nerad bych viděl, aby se něco stalo kotěti, jako jsi ty. Tedy, chtěl jsem říct dítěti."
 Nabídl ji gentlemansky ruku a chvíli čekal, než Ofelie překoná svou nedůvěřivost. Nabídnutou ruku sice přijala, ale zrovna přátelsky nepůsobila.
,, Kde jste se tady vůbec vzal? A co to bylo za povídačku, co jste tomu Sirovi...Sirovi...Ska..."
,, Co jsem tomu Sirovi Skalfardovi řekl?" Doplnil ji, aby ji ušetřil námaze při vyslovování toho děsného jména, které bylo v Liberisu velice oblíbené a často užívané pro šlechtice.
,, Ále, něco jsem si vymyslet musel, aby se nestala nějaká ohavná nehoda. Zdejší šlechticové, jak zjišťuji jsou velice nevraživý ke všemu a ke všem, co jsou jen o stupínek níž, než oni samotní..."
,, Takže nejste zdejší?" Vyptávala se ho zvědavě a procházela s ním zrovna jednu užší uličku, už méně zdobenou, patřící spíše méně významným obchodníkům, ale byla velice prosvícená nažloutlým příjemným světlem z luceren tradičně lemujících cestu a strážící každý práh u dveří kde se líně povalovaly dobře najezené kočky a chystaly se ke spánku.
,, Nejsem, ale koček tu máte požehnaně jako u nás." Zasmál se zvesela a jako malé ztřeštěné dítě ihned přiklekl k menší bílo-černé kočce, která ležíc na boku, zvedla znaveně hlavu a s vrněním mu ji vnutila pod dlaň.
,, Co to má s tím, odkud jste, společného?" Zamrkala nechápavě, ale přiklekla k němu a začala drbat spíše ještě kotě za dlouhýma chlupatýma ušima.
,, U nás je plno koček, tolik, že tě následují na každém rohu. Proto jsem se tady zastavil, upoutala mne tahle mírumilovná zvířátka a festival byl také velice zajímavý podnět...Ah! A odpusť mi mé chování, ještě jsem neodpověděl na tvou předchozí otázku. Pocházím z daleké země jménem Derinberg, z města Kenvarx. Je to hodně vlivná země..." Zamyslel se a zadíval se kamsi na tmavnoucí nebe na vykukující hvězdy, přitom se podrbal ve vousech a ukazováček si podržel v malém ďolíčku na bradě, zamračil se zamyšleně.
,, Emh, promiňte hrabě, že se tak ptám. Ale...Kde je Derinberg?" Zmateně se zeptala a začervenala se nervozitou, sice byla malé dítě, ale většina dětí v jejím věku už měla přehled o městech a zemích v Caliris Patronu - zkráceně jejich svět nazývali Calirisem nebo Patronem.
,, Ty skutečně netušíš kde je Derinberg a Kenvarx? Je to jižně od Santberesu..." Pokoušel se ji napovědět, avšak její výraz mluvil za vše, bylo to marné...Sundal si nervózně cylindr a po způsobu šlechty si otřel čelo bělostným kapesníkem, složeným v jeho náprsní kapse fraku.
,, Santberes? Říká ti to něco?" Odpovědí mu bylo zavrtění hlavou a tázavý odlesk v jejích očích.
,, Jak vidím, moc často na univerzitu nechodíš je to tak? To je divné, u nás v Kenvarxu si dávají velice dobrý pozor na vzdělání i té nejnižší vrstvy. Neměla bys pracovat tak často, jak lze vidět z tvých ušpiněných tváří, měli by vás nechat řádně studovat!" Prohlásil s nejvyšší čestností, jaká z něj snad už lépe číšit ani nemohla, postavil se rázně a nechal kotě odpočívat.
,, Bohužel, u nás je to jinak pane." Pokrčila výmluvně rameny a poté zajela očima k daleké věži s fialovým podsvícením hodin a překvapeně vydechla:
  ,, Ah! To je hodin! Omluvte mě hrabě, ale musím jít! Zítra budu muset jít brzo na tržiště, abych pomohla s úklidem po festivalu. Je mi líto, třeba se ještě uvidíme. Mockrát děkuji za záchranu a za to, jak jste na mě byl hodný!" Poděkovala mu spěšně a než se hrabě vzpamatoval, už utíkala uličkou pryč a mizela za rohem. Neměla ani příliš čas přemýšlet déle nad tím, kdo onen záhadný šlechtic byl, protože byla zahalena úlevou od opadajícího stresu z předchozí situace se Sirem Skalfardem.
  Míjela svítící okna domů a blížila se do tmavších pohaslých uliček zahalených opět jak jinak štiplavým nepříjemným kouřem, v patách jí po chvíli byl i onen líný upřímně koukající černý kocour.


- TO BE CONTINUED...