Pravdivá lež - Dějství první

Scéna 1

(vystoupí Lucian a Estele)

Lucian: Estele! Estele! (volá)

Objeví se Estele

Estele: Ano můj pane?

Lucian: Noci mne zle sužují, nemohu spát, nemohu jíst. Studená voda polila mou hlavu, nevolnost mě skličuje. Mám tušení, jako zlá věštba nade mnou vězí.

Na! Estele! Doruč tento dopis do sídla mého přítele, Phillippa!

Estele: Vyplním vaše přání, pane, avšak otázka mi má ústa zavřená nenechá. Proč tak bázlivě se třesete? Jaká zlé tušení vás souží?

Lucian: Obávám se, že naše přátelství brzy zničeno jest!

Estele: Mluvíte zmateně! Oč běží, pane?! Starosti mi děláte! Krůpěje potu mi na čelo vháníte!

Lucian: To vláda mého otce zapříčinila! Zloba ze všech koutů hrne se! Plameny hněvu sebou přinese! Zrazen přáteli a svou rodinou stanu se!

Estele: Vás v noci musel napadnout černý mrak! Taková hrůza! Taková nebezpečná domněnka!

Lucian: (stranou) - Domněnka? Hrůza? Pravdou to jest, zlé tušení se stává skutečností, neb jinak šílencem nazván mohu býti.

Estele: Pane! Někdo přichází! Hlavu vzhůru! Váš dopis doručím bez zpoždění, teď honem honem na nohy!

(Lucian se vzpamatuje, Estele kvapem odchází. Vystoupí královna, služebnictvo a Vévoda Danton)

Královna: Jak nádherný den se venku usmívá! A moje dcera steskem je zklíčená! Jak pak, Luciane?!

Lucian: Já celou noc a den přemítal jsem, bez nápadu na psaní skoro umíral jsem! Jsem v pořádku, matko, není třeba zlatiti zlato!

Královna: Kdys Luciane přestaneš matce svým zjevem lhát! Svou skutečnost není třeba skrývat! Dantone, řekni něco!

Danton: Jsem jen pokorným služebníkem. (stranou) - Nechť Lucian je tím kým chce! Mojí starosti to nepřísluší!

Královna: Nic z vaší strany? V tom případě bez hany, já říkám ti Luciane, knih zanech a venku se na koni projeď! Snad v dívčím šatu sebe někdy zanech!

(Lucian odchází)

Královna: Vdát se, by se měla! Služebnictvo!

(přistoupí služebnictvo)

Královna: Bál připravte, dívčí háv ten nejkrásnější ušijte, Luciana provdáme a na fantazii rázem zapomene!

Dantone? Svou přítelkyni honem zavolejte! Ať štěstí do Lucianovy duše přivolá, než hloupost mou dceru udolá! S dívkou popovídat by si měla! Na klukoviny by zapomněla!

Danton: Jak si přejete královno

(Danton odejde. Vystoupí princezna Isabelle)

Isabella: Jak se daří matko?

Královna: Dobře, dcero! Ale Lucian mi hlavu motá! Svou neposedností a svéhlavostí mé srdce kvůli němu puká! Neposlušné dítko! Malé ptáče z hnízda ještě nevyletělo!

Isabella: Ach! Sestřička moje malá! Nástupnictví na trůn míti měla, svou klukovinu však neodstranila! Provdáme ji matko! Bez odkladů, politiků všude bohatých dost!

Královna: Lord Mentanor dobrým adeptem, dnes na plese s Lucianem za ruku na parketě provedou se!

(Odejdou všichni)





 

- TO BE CONTINUED...